Nosorožíci

 

Doma chováme různé domácí mazlíčky a mezi ně patří dokonce i hmyz. Pokud pominu nechtěné chovatele nejrůznějších hmyzích škůdců, tak chov velkých tropických brouků je to opravdu zajímavý a nevšední kousek přírody, který vyrazí dech každé návštěvě. Stále populárnější se stává chov velkých brouků nosorožíků a zlatohlávků. Tento trend se k nám do České republiky dostává hlavně z Japonska. Nosorožíci nás fascinují, jednak svou velikostí, svými obrovskými rohy, bojovností a v neposlední řadě také velikostí jejich larev.

Jak jsem uvedl na začátku této sekce, dnes již žádné nosorožíky ani zlatohlávky nechovám. Chovem nosorožíků jsem se zabýval přes 3 roky a pak jsem musel tento zajimavý koníček z časových důvodů opustit. Ve sbírce jsem měl například: Xylotrupes gideon borneensis, Dynastes hercules ssp. occidentalis, Xylotrupes gideon siamensis, Smaragdesthes africana africana, Smaragdesthes africana smaragdina, Dynastes hercules herkules, Megasoma mars mars, Megasoma elephas elephas, Megasoma acteon acteon, Xylotrupes gideon sumatrensis, Dynastes tityus, Chalcosoma atlas, Chalcosoma caucasus (Indonesie).

Nejprve jsem začínal menšími druhy jakou jsou Xylotrupes gideon borneensis a Smaragdesthes africana africana. Koupil jsem si přímo od chovatele od každého druhu 10 larev ve stádiu L3, bylo to někdy v srpnu roku 2007. Díky tomu, že mi dorazily už velké larvy, jsem je nemusel dlouho krmit a “zanedlouho” se mi všechny zakuklily a během Vánočních svátků se mi začali líhnout krásní brouci. U těchto dvou druhů se mi podařilo odchovat další novou generaci brouků a uzavřít celý jejich vývojový cyklus.

 

Koupě Imag nosorožíků

Při nakupování brouků, bychom měli hlídat, jestli prodávaní jedinci jsou čerství a pokud možno ještě neaktivní (jsou stále zahrabaní v substrátu a nepřijímají potravu). Je dobré si imaga před koupí řádně prohlédnout, jestli jim nechybí části končetin, jestli jsou dostatečně aktivní (nejsou přichcíplí) a nemají vyšeptalou barvu krovek. Není na škodu také zkontrolovat, jestli nemají na sobě roztoče, ti by mohli následně způsobit špatný odchov. Na burzách a u chovatelů doma se většinou setkáme s velmi kvalitními jedinci, dnes si již chovatelé nedovolí prodávat staré brouky s roztočema, jde o jejich dobré jméno a to se v této branži velice cení. Když už se nám stane, že na broucích jsou roztoči, tak je potřeba je z jednotlivých jedinců důkladně odstranit pomocí štetce a pro jistotu několikrát po sobě.

Nejlepši je, když si koupíme trio, které se skládá z jednoho samce a ze dvou samic. Bohužel je velice těžké sehnat takovéto tria, v naprosté většině se setkáme s triem skládájícím se z jedné samice a ze dvou samců. Chovatelé si samice nechávají pro budoucí odchov. Vůbec nejlepší je kupovat dvě tria (dva samečci a čtyři samičky) z důvodu náhlého úhynu či poškození jednoho ze samců. Stačí, když se samcovi utrhne kus přední nohy a potom mohou nastat problemy při páření. Samec se neudrží dostatečně na samici a nedojde ke kopulaci. Takto poškozeného samce druhý samec plně nahradí.

Opět je dobré se přesvědčit, jestli jsou všichni jedinci pokud možno stejně staří nebo samec o něco starší než samice a to z důvodu úspěšného odchovu. Když se samice vylíhne dřív než samec, tak se mrhá její čas na kladení vajíček. Když je samec starší než samice, tak to tolik nevadí. Samici stačí několik napáření na začátku a když samec umře dřív, samice nějaký čas vydrží dostatečně napářená a dál klade vajíčka.

Další neméně důležitá informace při koupi brouků je jejich generace. Značí se písmenem F a číslem. Například generace F1 jsou potomci brouků, kteří nejsou jakkoliv příbuzní. Většinou se jedná o brouky z přírody (z importu či odchytu). Generace F2 vznikne zpářením sester a bratrů brouků, kteří jsou generace F1, atd. Obecně čím vyšší generace, tím samice klade méně vajíček a tím je menší šance na odchov. Proto je dobré čas od času koupit samce “inseminátora” z importu nebo alespoň odněkoho z odchovu a tím svůj chov omladit. Generace, která vznikne, je opět generace F1 a opět samice nakladou maximální počet vajíček.

 

Příprava chovné nádrže pro nosorožíky

Ještě před samotnou koupí imag brouků je dobré si dopředu zařídit chovné nádrže. Rozměry se určují podle počtu a velikosti daných jedinců. Minimální rozměry pro trio nosorožíků například Dynastes herkules ssp. jsou přibližně (0,4 x 0,4 x 0,4) m. Rozměry můžeme jakkoli kombinovat, základ je mít dno o ploše alespoň 15 dm². Nejlepší jsou skleněná akvária s krycím sklem do tříčtvrtě akvária a s jemnou mřížkou zakrytý zbytek, kvůli dostatečnému větrání.

Do takto připravéné nádrže je nutné nasypat substrát. Ten se skládá z jemně rozemleté listovky a jemně rozemletého trouchu z listnatých stromů (nejlépe však z buku, platí obzvláště pro listovku) v poměru přibližně 1 : 1. Trouch a listovku je dobré nasbírat ve velkém v bukovém lese do pytlů, trouch nejlépe ze spadlého kmenu či starého pařezu. Nejlepší je již měkký rozpadající se bílé, žluté až šedé barvy bez jakýchkoli cizích larev či jiného hmyzu. Listovka je také nejlepší mírně zetlelá a rozpadající se. Vzniklá směs by měla příjemně vonět lesem.

Subsrát je nutný mít jen velice mírně vlhký a silněji udusaný ve vrstvě přibližně 20 cm kvůli samicím, aby mohly pohodlně klást vajíčka. Jen mírně vlhký kvůli dobrému líhnutí larev. Pokud máme subtrát převlhčený, začnou se v něm množit roztoči, kteří se uchytí na broucích a parazitují na nich. Tito roztoči přejdou ze samice i na nakladená vajíčka a čerstvě vylíhlé larvy, které jsou velice zranitelné a po nájezdu těchto parazitů hynou ve velkém. Proto je velmi důležité udržovat substrát spíše sušší než vlhčí. Toto je největší kámen úrazu při odchovu brouků.

Na substrát je vhodné položit větší kusy listů buku, které zabraňují přílišnému vysychání substrátu. Pro lepší prostředí brouků je dobré akvarium vybavit velkým kusem kůry z listnatého stromu. Do toho se vyvrtá díra a zapustí se do ní platová nadobka, do které budeme následně podávat potravu. Brouci si totiž v přírodě potravu zahrabávají. A pokud se tak stane v teráriu, potrava se začne rychle kazit a začnou se na ní množit naši “milí” roztoči. Pro estetičnost je dobré vybavit terárium silnějšími větvemi. Brouci po nich lezou a celkový dojem z takto vybaveného akvaria je více než okouzlující.

 

Chov nosorožíků

Po zakoupení brouků na burze či u chovatele jsou nosorožíci přesunuty do připravené a vybavené nádrže. Vždy je snaha, aby bylo v jedné nádrži co nejméně samců, pokud možno pouze jeden. Nosorožíci jsou velmi teritoriální hmyz a samci se v malém prostoru často perou a můžou se zranit či uhynout. Svými rohy si při potyčkách navzájem poškrábou a promačkají štít a krovky a už nejsou výstavní. V zápalu boje může samec i napadnout samici a usmrtit ji.

Brouci jsou krmeni měkkým zralým ovocem (nejčastěji banán, broskev, švestky, při nejhorším i jablka). Jako krmení lze zakoupit i specielní Jelly produkty, které mají tu výhodu, že se na tom nemnoží roztoči a ovocné mušky. Obsahuje také přidané vitamíny a samice krmená tímto speciálním krmením prý klade více vajec (nemám ověřeno). Krmení se tedy podává do předem připravené vaničky pevně zabudované v nějakém větším kusu kůry. Důležité je krmení každý druhý den vyměňovat (obvzlášť v případě, když krmíme ovocem), aby se na něm nemnožily roztoči a ovocné mušky.

Pokud zakoupení jedinci byli ještě neaktivní, bude nějakou dobu trvat než vylezou na povrch substrátu a začnou přijímat potravu, proto v tuto dobu několikrát za den kontrolujeme nádrž. Až brouci vylezou, ihned začneme podávat krmení. Nosorožíci jsou noční tvorové a během dne jsou většinou neaktivní zahrabaní v substrátu nebo jinak schovaní. Hlavně v podvečer a brzo ráno jsou čerstvě aktivní brouci skutečně velmi aktivní a velice žraví. Někdy se snaží v teráriu lítat a jakkoli utéct, někdy spolu samci celou noc bojují, převrací se a hlasitě na sebe syčí. Je důležité, aby bylo akvárium pečlivě zakryté sklem a mřížkou. Toto je naprosto přirozené, za nějakou dobu je to přejde. Během tohoto bince je samice několikrát napářená a za nějakou dobu začne být více zalezlá v substrátu, může se stát že není i několik dní spatřena. Toto je známka, že již začala klást první vajíčka.

Existují prakticky dva způsoby odchovu. Jeden je založený na tom, že se vše nechává přirozenou cestou vyvíjet a po uhynutí dospělců se substrát prohlédne a vyberou se larvy. Toto je dobré pokud jsou brouci ve velikém a dobře zařízeném akváriu s velkou plochou dna a se silnou vrstvou substrátu. Má to tu výhodu, že brouky příliš nerušíme, hlavně samice při kladení vajec, a také s tím není tolik práce. Toto má ale i svoje stinné stránky a to hlavně v kanibalizmu larev. Nejstarší a největší larvy mohou v malém objemu požírat ty menší, mladší. Také svou čiností dosti degradují substrát a může se stát nevhodný pro líhnutí ostatních larev.

Druhý způsob odchovu larev je založený na pravidelném vybíraní všech larev ze substrátu a separovaní jej do předem připravených vaniček naplněné čestvým substrátem. Vajíčka a larvy dáváme zvlášť. Larvy zpravidla po jedné a vajíčka po čtyrech vložíme velmi opatrně do špejlí vyrobených děr. Nejlépe u kraje průhledné vaničky, aby byla možnost je kontrolovat, až se z nich začnou líhnout larvičky, které po čase opět rozdělíme do jednotlivých vaniček po jedné. Tímto se zabrání kanibalizmu mezi larvama a degradaci substrátu v teráriu, navíc máme přehled o kladení vajíček a o stavu substrátu, popřípadě můžem prohlhčit čí vysušit dle potřeby. Substrát prohlížíme přibližně každé 2 týdny, abychom moc nezasahovali a nerušili tak samici při kladení. Toto se provádí až do úhynu všech samic.

 

Chov larev nosorožíků

Larvy nosorožíků se chovají zpravidla odděleně, aby se zabránilo jejich kanibalizmu. Každé 2 až 4 týdny kontrolujeme stav substrátu a pokud ho larvy již spotřebovaly, tak jej vyměníme za nový. Subtrát se skládá z nahruho natrhaného trouchu a najemno rozemleté listovky, je mírně vlhký.

Larvy přecházejí postupně z prvního instaru L1 do druhého L2 až do posledního L3, kde zůstavá nejdéle a v tomto instaru nejvíce žere. V posledním instaru je dobré mít larvy ve velké nádobě s min. 5 litry substrátu a s velkou plochou dna. Poté larva začne žloutnout a přestane žrát, začíná vylézat na povrch substrátu a postupně si za čas udělá komůrku, kde se promění v kuklu. Kukla postupně tmavne až je oranžová, ke konci již kuklou prosvítá hotový brouk. Po přibližně 5 ti týdnech se vylíhne brouk, který má bílé krovky a postupně mu uschnou a ztmavnou. Brouk zůstává v komůrce dalších přibližně 5 týdnů a poté vyleze na povrch, začne přijímat potravu a být aktivní.

Většina larev je více či méně kanibalních. Kanibalizmu se dá do jisté míry zabránit i velikostí chovné nádrže hlavně plochou dna nádrže, poněvadž larvy se vždy drží výhradně na dně. Postupně žerou substrát od spodu. Když se larvy chovají společně, tak se i do jisté míry společně kuklí (samci a samice). To má obrovskou výhodu v odchovu. Samice se vylíhne ve stejnou dobu jako samec a můžeme bez problému odchovat další generaci brouků. Nevýhodou je již zmiňovaný kanibalizmus a s tím spojené ztráty a také fakt, že samci jsou menší s výrazně menšími rohy. To proto, že kvůli samicím přestali dříve žrát a zakuklili se.

Při odděleném chovu jsou sice ztráty způsobené kanibalizmem nulové, avšak údržba mnoha menších nádrží je mnohem více časově náročná. V menších nádržích také více kolísá vlhkost substrátu a tak je nutné je častěji rosit. Malý objem substrátu je larvou také dříve spotřebován a je nutné ho častěji doplňovat. Pokud toto neuhlídáme, mohou nám larvy začít hynout. Při chovu je občas velkým problémem fakt, že se i tak samice zakuklí a vylíhnou mnohem dříve než samci a to u velkých brouků může být až půl roku. V tomto případě je odchov nemožný, protože až se vylíhne samec, tak samice umíra, průměrná délka života jedince je 4 až 6 měsíců. Pokud teda neseženeme samce z importu či od jiného chovatele. Toto se může částečně napravit tím, že se kuklící larvy kontrolují, kukly samic se dají do chladna a ještě nezakuklení samci jakožto larvy se přemístí do tepla. V teple se urychlí jejich vývoj a v zimě se naopak brzdí. Tímto se mezera mezi pohlavím podstatně zkrátí, ale není nikdy zaručeno, jestli natolik, aby se opravdu sešli a samice mohla od svého narození již klást vajíčka a nemusela čekat na samce. Tato metoda má ještě jednu výhodu a to, že narození samci jsou velcí s velkými dobře vyvinutými rohy. Proto se všechna ta práce nakonec přece jenom vyplatí a následný vylíhlý veliký samec s krásným rohem je našim zadostiučiněním.

Někdy se stane, že se larvy zakuklí napovrchu substrátu nebo kukly nechtěně vyhrabeme z komůrek při kontrole substrátu. Potom musíme vytvořit náhradu komůrky v podobě důlku z najemno rozemletého substrátu. Kukly vždy dáváme po jedné do každé krabičky. Do krabičky se nasype substrát, silněji uduše a vytvoří se přibližně 5 cm hluboký hladký důlek, do kterého vložíme kuklu hlavou ven. Když by byl substrát hrubý nebo důlek neupravený a drsný, tak by měla vylíhlá imaga pomačkané krovky. Nádrže s kuklami dáme do chladna nebo do tepla podle toho, zda potřebujeme prodloužit nebo zkrátit jejich vývoj. Kukla je velice zranitelná a proto se s ní musí zacházet velmi opatrně.

Vylíhlí brouci se po tom co jim uschnou krovky zahrabou a jsou zahrabaní přibližně 5 týdnů. Jsou ještě neaktivní, mají světlé krovky, nepřijímají potravu a ještě se jim dotvářejí vnitřní orgány. Chov brouků a obvzlášť nosorožíků je běh na dlouhou trať, ale pokud se nám podaří vychovat z centimetrové larvičky obrovského samce s velkým rohem, můžeme si gratulovat.

 

Preparace uhynulých nosorožíků

Uhynulé brouky očistíme od všech nečistot. Brouka prohlédneme, jestli mu nechybí nějaké části těla (kus nohy, tykadlo, atd.) pořípadě se tyto části snažíme najít v substrátu. Připravíme si polystyrenovou desku a očištěného brouka položíme na ni. Nyní propíchneme brouka skrz krovky až do polystyrenu nahřátým špendlikem. Snažíme se pomocí ostatních špendliků narovnat nohy brouka tak, aby byl v co možná nejpřirozenější poloze a hlavně symetrický. Takto přišpendlený brouk se umístí na nějaké teplejší a větrané místo, aby nezačal plesnivět. Preparovaný brouk nesmí být vystaven přímému slunečnímu svitu, aby neztratil svou přirozenou barvu. Takto se nechá vysušit minimálně několik týdnů. Po vysušení se můžeme pokusit přilepit chybějící části těla lepidlem na papír. Poté se opatrně odstraní špendliky kromě toho, co je skrz brouka. Takto vysušený brouk je velice křehký a musí se opatrně připevnit do připravené entomologické krabice špendlikem, který sme zapíchli skrz brouka před sušením. Kdybychom se pokoušeli propíchnout už usušeného brouka, mohlo by se stát, že se poškodí. Takto se postupuje u všech imag. Vždy se pod brouka nalepí štítek s celým názvem a pohlavím.

Entomologické krabice jsou k sehnání jak na burzách (Praha) tak na internetu. Je výhodné koupit jednu velikou krabici a do ní postupně připichovat jednotlivé brouky. Takto vznikne velice pěkná sbírka brouků.

 

Literatura

Ifauna. Chov brouků I. 2010.

Ifauna. Chov brouků II. 2010.

Ifauna. Chov brouků III. 2010.

Ifauna. Chov brouků IV. 2010.