Návody na pěstování

 

Péče o masožravé rostliny

I když jsou masožravky oproti živočichům celkem nenáročné, potřebují i tak čas od času naši starostlivou péči. Jedná se hlavně o zastřihávání starých odumřelých listů, které mohou být zdrojem plísní a nevypadají esteticky. K zastřihávání používám 15 cm dlouhé nerezové chirurgické nůžky se zahnutou čepelí. Nůžky jsou velmi ostré a dostatečně dlouhé a obratné na to, abych mohl na hůře dostupných místech i ve velmi zarostlé vitríně pohodlně odstranit všechny suché listy. Nůžky se hodí i k zastřihávání přerostlého mechu rašeliníku nebo ke zkracování kořenů při přesazování masožravých rostlin.

Další důležitou pomůckou k opečovávání masožravek je pinzeta. Vlastním dvě nerezové chirurgické pinzety o různých velikostech. Jedna je 10 cm dlouhá, jemná a anatomická, která se hodí především pro uchopení malých semenáčů a zasazení jej do substrátu. Touto citlivou pinzetou také krmím láčkovky nebo heliamphory živočišnou potravou. Druhá pinzeta je robustní a dlouhá téměř 30 cm. Tato velká pinzeta slouží jako prodloužená ruka, hodí se na přemisťování květináčů, nebo pro uchopení kořistí a krmení láčkovek na hůře dostupných místech terária.

Pokud pěstujeme masožravky vyžadující vyšší vzdušnou vlhkost, tak se nám bude hodit rosička, kropička nebo rozprašovač. Rosička vytváří jemné kapénky vody, které zvyšují relativní vzdušnou vlhkost v místě postřiku. Rozpračovačem je také možné aplikovat kapalná hnojiva přímo na listy masožravých rostlin. Při přesazování používám kropičku k omytí rostlin od substrátu.

Někdy je čas od času potřeba masožravé rostliny zkrátit. Například láčkovky nám za pár let přerostou akvárium a místo pěkné kompaktní růžice obsypané láčkami máme dlouhý hnědý stonek se zelenou chocholkou nahoře. V tento moment je více než namístě udělat omlazovací řez a k tomu použijeme ostrý nůž. Nůž použijeme i na rozdělení trsů špirlic nebo heliamphor. Je opravdu důležité, aby byl nůž, žiletka nebo skalpel ostrý, aby nedošlo k pohmoždění řezaného stonku.

Masožravky rostou na stanovištích velmi chudých na živiny, a proto je základní složkou substrátu pro všechny tyto masožravé rostliny kvalitní rašelina. Rašelina by měla mít světlou barvu a obsahovat vysoký podíl hrubých složek včetně uměle přidaných kokosových vláken. Dobrou alternativou je i vrchovištní bílá rašelina. Co moc nedoporučuji, tak to je černá zahradní rašelina, která je často v pokročilém stádiu rozkladu a tím obsahuje více živin a je nedostatečně vzdušná. Další neméně důležitou věcí pro pěstování masožravých rostlin je voda. Voda by měla obsahovat co nejméně rozpuštěných minerálů, to znamená, že ideální je na zalévání měkká voda. Tvrdá voda obsahuje převážně uhličitan vápenatý, který se z vody vysráží a vytvoří na povrchu nádob vodní kámen. Vyhovující voda na zalévání je dešťová voda nebo destilovaná voda a naproti tomu je nejhorší voda z kohoutku. Pokud už nemáme jinou možnost jak rostliny zalévat, je vhodné vodu z kohoutku alespoň převařit a nechat minimálně den odstát.

Masožravky je také třeba pravidelně prohlížet a všímat si změn ve vzhledu a růstu. Může se nám stát, že masožravou rostlinu napadne škůdce. Mezi nejtypičtější patří mšice, puklice, červci a roztoči. Po nalezení těchto škůdců je nutné rychle zakročit a škůdce mechanicky odstranit a zároveň masožravky chemicky ošetřit. Chemický prostředek používám pouze Mospilan 20 SP. Tento insekticid je spolehlivě účinný na většinu škůdců a zároveň dostatečně šetrný k rostlinám. Koncetraci míchám podle návodu a do roztoku navíc kápnu pár kapek jaru, pro lepší smáčivost celého postřiku. Důležitou věcí je postřik alespoň jednou opakovat, jinak hrozí, že některý z jedinců přežije a znovu nám zachvátí naši drahocenonu sbírku.

 

Obecný návod na pěstování láčkovky (Nepenthes)

Jak název napovídá, toto je pouze obecný návod, jak pěstovat láčkovky. Nepethesek je spousta druhů a každá může mít trochu jiné pěstební nároky. Tento návod na pěstování je spíše ušitý na míru láčkovkám nížinným a středně horským přechodným druhům. Tyto láčkovky pěstuji převážně v domácí teplé vitríně, protože mají rády vyšší vzdušnou vlhkost. Přechodné druhy láčkovek, povětšinou kříženci mají rády teploty v rozmezí zhruba: denní: 20 – 35° C a noční: 15 – 20° C. Láčkovky sázím do směsi: bílý perlit + rašelina + rašeliník + kousky kůry + dřevěnné uhlí + polystyren v poměru zhruba 4:1:1:1:1:1. Vhodná je 2 – 3 cm vysoká drenáž z drceného polystyrenu. Vzácné horské druhy láčkovek jsem sázel pouze do čistého rašeliníku, který jsem udržoval mírně vlhký. Květináče používám poměrně velké cca 12 – 20 cm široké a 10 – 15 cm vysoké. Pro velké druhy láčkovek, jako jsou kříženci Nepenthes truncata používám opravdu velké 10 litrové květináče. Velké květináče jsou z douhodobého hlediska velmi výhodné. Rostliny mají stálejší vlhkost půdy a přesazovat je můžeme jednou za 5 let. Nedoporučuji láčkovky přesazovat příliš často, jejich kořeny jsou velmi jemné a křehké a takové přesazené rostlině může trvat až půl roku než obnoví růst. Po stranách květináčů jsou vyvrtané díry o průměru 2 cm pro lepší vzdušnost substrátu.

Květináče nesmí stát ve vodě, jinak by mohlo docházet k zahnívání kořenů. Rostliny zalévám jednou týdně tak, že je proliji vodou. Láčkovky jsou velmi tolerantní na kvalitu vody. Tyto masožravé rostliny můžeme efektivně přihnojovat hnojivem na orchideje a to buď přímo do láček tak, že vstříkneme roztok vždy do jedné láčky příslušné kytky, nebo rosením na listy. Asi nejlepším a zároveň nejpřirozenějším způsobem hnojení je však pravidelné krmení hmyzem. Odměnou za naši péči pro nás budou krásné láčky, na fotografiích jsou Nepenthes lowii x campanulata a Nepenthes ventricosa x xtrusmandiensis.

 

Návod na pěstování mucholapky podivné (Dionaea muscipula)

Mucholapky pěstuji na nejsvětlejším a nejslunnějším okně na parapetu orientovaného na jihovýchod. Přes léto mají stále plnou podmisku vody, která je odstátá z vodovodu. Nejlepší je použít děšťovou, destilovanou nebo alespoň převařenou vodu. Tyto masožravky mají rády co nejvíce slunce a světla po celý rok. Ideální teploty přes léto jsou zhruba od 20 do 35° C. Mucholapky sázím do květináčků o rozměrech 7x7x8 cm a používám substrát složený z rašeliny, křemičitého písku a perlitu, který míchám v poměru 5:1:1. Přes zimu je buď co nejvíce přisunu k oknu, nebo je zimuji ve studené garáži pod umělým osvětlením (8 hodin světla). Mucholapky mají rády přes zimu teplotu pod 10° C a blízko starého okna s dřevěnným rámem tento požadavek částečně splníme. Mucholapky v zimě zalévám jen tak, abych zajistil pouze stále vlhký substrát, jinak by mohly uhnít, jelikož při nízkých teplotách nerostou.

Na jaře, někdy už i v únoru se mucholapky probouzí a začínají kvést. Pokud nechceme semínka, doporučuji květ ustřihnout ihned v zárodku, aby se rostlina zbytečně nevysilovala. Mucholapky jsou cizosprašné, pokud chceme semínka, musíme na bliznu nanést pyl z nepříbuzné rostliny. Semínka hned po sklizni položíme na vlhkou vatu a vložíme do lednice na dobu minimálně 6 týdnů od sklizně. Chladovou periodou se semena stratifikují a připraví na klíčení. Tímto docílíme nejvyšší možné klíčivosti. V žádném případě nedoporučuji mucholapky hnojit! Maximálně doporučuji dát jednou za měsíc mouchu do jedné z pastí. Na fotografiích můžeme vidět Dionaea muscipula “Clone B01 (BCP)”, dnes již vlastně jako ‘BCP Red Bull’ a Dionaea muscipula ‘Bohemian garnet’.

 

Návod na pěstování Špirlice (Sarracenia)

Špirlice je možné pěstovat podobně jako mucholapky i když se v něčem trochu liší. Přes léto je můžeme pěstovat buď doma na parapetu nebo ve skleníku na zahradě. Vyhovuje jim široké rozpětí teplot od běžné pokojové teploty po velmi kolísající teploty ve skleníku. Sarracenie je možné pěstovat i volně na zahradě, ale díky vlivům počasí a nižší průměrné teplotě budou rostliny menšího vzrůstu. Přes léto necháváme masožravky stát ve vodě. Na zimu je výhodné masožravky zazimovat. V tomto období klidu umístíme masožravé rostliny ideálně do chladné místnosti, kde budou teploty maximálně 10°C a minimálně -5°C. Ideálně by měly mít i dostatek světla. V praxi je možné rostliny zimovat i v chladnější místnosti v bytě, kde špirlice přisuneme těsně k oknu. Teploty zde jsou o něco nižší než v místnosti a je možné se dostat pod 15 °C což některým stačí.

Bohužel vyšší zimovací teploty stačí pouze k přežití rostlin a ne ke kvetení. Pokud chceme, aby rostliny na jaře kvetly, je nutné udržet teplotu pod 10°C. Přes zimu nenecháváme žádnou vodu v misce, masožravé rostliny pouze prolejeme a přebytečnou vodu v misce vylijeme. Na jaře se sarracenie probouzejí a nasazují na květ. Toho můžeme využít a opylovat mezi sebou všechny nepříbuzné rostliny. Po dozrání semeníků sklidíme semena a stratifikujeme minimálně 6 týdnů ve vlhku v lednici. Semena je vhodné vysévat na povrch substrátu v období února až března. Přesazování rostlin je opět vhodné v tomto období. Sázíme do substrátu tvořeného směsí z rašeliny, křemičitého písku a perlitu, který míchám v poměru 4:1:2. Na obrázcích můžeme obdivovat Sarracenia ‘Přemysl Otakar I’ a Sarracenia ‘Kateřina’ x ‘Přemysl Otakar I’.

 

Návod na pěstování Heliamphory (Heliamphora)

Heliamphory jsem svého času pěstoval v samostatném aváriu umístěném ve sklepě. Teploty zde byly k růstu heliamphor naprosto ideální a to 12-15 °C v noci a ve dne, kdy na rostliny svítily zařivky, se teplota vyšplhala až na příjemných 25 °C. Tímto způsobem lze pěstovat téměř všechny druhy heliamphor. Dnes již pěstuji jen méně náročné druhy a odolné křížence, které mám umístěné ve vitríně spolus s láčkovkama. Z toho důvodu se klimatické podmínky pro mé heliamphory naprosto schodují s klimatickými podmínkami pro láčkovky, viz. návod na pěstování láčkovek.

Heliamphory sázím do směsi rašeliny, křemičitého písku a perlitu, který míchám v poměru 4:2:2. Rostliny sázím do středně velkých spíše vysokých květinčů. Na dno vždy dám 2-3 cm vysokou vrstvu drenáže z polystyrenu, poté květináč zasypu substrátem a vyhloubím díru. Kořeny od heliaphory sestřihnu na polovinu až třetinu a pahýly obalím živým rašeliníkem tak, aby vlákna rašeliníku byla rovnoběžně s kořenama a růstové vrcholy směřovaly nahoru. Takto obalené kořeny vložím do ďůlku v substrátu a substrát přihrnu. Dále pokryju zbývající plochu substrátu živým rašeliníkem. Tento způsob pěstování zajistí to, že srdíčko rostliny sedí v živém rašeliníku a není tak v kontaktu s rašelinou plnou bakterií a hub, více na: pěstování heliamphor.

 

Návod na pěstování mexické Tučnice (Pinguicula)

Tento návod na pěstování je velmi obecný a platí především pro mexické tučnice. Mexické tučnice jsou rostliny vápnomilné a preferují zásaditý substrát. Proto se navíc do směsi vždy přidává drcený vápenec nebo se rostliny pěstují přímo na kusu travertinu nebo sádry. Substrát tedy míchám hezky rovným dílem z rašeliny, křemičitého písku, perlitu a drceného vápence v poměru 1:1:1:1. Používám nízké malé květináče, jelikož mají tučnice velmi krátké kořeny.

Tučnice pěstuji spolu s mucholapkami a špirlicemi na parapetu okna nebo ve skleníku a přes zimu je mám také buď na okně nebo je zimuji ve studené garáži. Jedná se tedy o stejný princip pěstování, viz. návod na pěstování mucholapek. Od mucholapek se ale přece jen trochu liší. Nesmíme zapomenout na to, že tučnice nesnesou teploty pod bodem mrazu. Další odlišností je to, že tučnice potřebují ke svému růstu méně světla a na přímém slunci se mohou spálit. Na fotografiích se v plném rozpuku vyjímají Pinguicula rectifolia a Pinguicula moctezumae.

 

Návod na pěstování orchidoidní Bublinatky (Utricularia)

Orchidoidní bublinatky potřebují ke svému růstu především velmi vzdušný a stále vlhký substrát. Substrát se velmi podobá láčkovkovému s tím rozdílem, že obsahuje více rašeliníku. Bublinatky tedy sázím do směsi: rašelina + bílý perlit + rašeliník + kousky kůry + dřevěnné uhlí + polystyren v poměru zhruba 1:1:1:1:1:1. Bublinatky pěstuji ve větších květnících, aby se mohly volně rozrůstat. Některé druhy pěstuji i na svislé ploše substrátu tak, aby si rostliny mohly samy vybrat místo pro svůj růst.

Orchidoidní bublinatky pěstuji spolu s láčkovkami ve vitríně, viz klimatické podmínky při pěstování láčkovek. Chtěl bych upozornit, že vlastním pouze jednoduché druhy a křížence, které nejsou tak náročné na teplotu okolí. Všechny bublinatky se nachází ve spodní části vitríny přímo pod ostrým LED osvětlením, kde mají relativně chladno a dostatek světla.