Masožravky

 
 

Masožravky neboli masožravé rostliny mě zaujaly především svým nevšedním spůsobem života – aktivním chytáním hmyzu a krásným exotickým vzhledem. Masožravky jsem se rozhodl pěstovat dokonce i z důvodu obtížností pěstování některých druhů, což pro mě byla neuvěřitelná výzva. Nejvíce se mi líbí láčkovky (rod Nepenthes) a mucholapky (rod Dionaea muscipula), které mě ohromily především svým krásným vzhledem, barevností pastí a důmyslnou taktikou lovu. Ve sbírce mám zástupce z rodu: rosnatka (Drosera), špirlice (Sarracenia), tučnice (Pinguicula), bublinatka (Utricularia), heliamphora (Heliamphora), masožravá bromélie (Brocchinia), láčkovice (Cephalotus folicularis), darlingtonie (Darlingtonia) a genlišea (Genlisea). V minulosti jsem pěstoval i byblis (Byblis), roridulu (Roridula), aldrovandku (Aldrovanda), rosnolist (Drosophyllum) a catopsis (Catopsis). Jediný rod masožravek, který jsem nikdy neměl je Triphyophyllum.

 

 

Masožravky pěstuji už asi od svých 13ti let, tedy od podzimu roku 1998, kdy jsem si první masožravku přivezl z výstavy v Litoměřicích. Byla to tehdy klasická mucholapka podivná a dvě rosnatky kapské. Od té doby mě svět těchto pozoruhodných rostlin zaujal natolik, že jsem rozšiřoval svoji sbírku až do dnešní podoby. Většinu rostlin pěstuji na okeních parapetech jížně orientovaných oknech a ve skleníku spolu se zeleninou. Pro vlhkomilné tropické rostliny mám zařízenou domácí vitrínu o objemu zhruba 800 litrů. Ta slouží jako pěstírna masožravek a zroveň je krásným zeleným doplňkem do obývacího pokoje.

 

 

Aktuálně moje sbírka čítá kolem 80 – 90ti druhů. V roce 2010 čítala moje sbírka přes 150 druhů, ale vzhledem k náročnosti některých z nich jsem musel sbírku radikálně omezit a soustředit se pouze na to, co mě baví nejvíce. Z mého masožravého vrcholu jsem se snad poučil a nyní se snažím mít ve sbírce spíše menší počet rostlin, ale zato jim dát veškerou péči tak, aby vypadaly naprosto výstavně. Mohu prozradit, že jsem vlastnil ve sbírce například překrásnou Nepenthes truncata x xtrusmandiensis, Nepenthes izumiae x truncata nebo Nepenthes ephippiata x truncata. Velice zajimavé byly i kříženci s Nepenthes vetricosa jako například: Nepenthes ventricosa x inermis, Nepenthes ventricosa x ramispina, Nepenthes ventricosa x ephippiata nebo Nepenthes ventricosa x aristolochioides. Ve sbírce jsem měl i Cephalotus Folicularis Giant clone nebo Utricularia humboldtii či nádhernou Utricularia quelchii, která mně bohužel nikdy nevykvetla.

 

 

Na těchto stránkách nebudu sepisovat obsáhlé texty s popisem každého rodu masožravek včetně jejich místa výskytu, atd. Těchto údajů je na internetu a především v odborné literatuře velmi mnoho, proto bych doporučil literaturu pro ty, kteří se chtějí dozvědět více.

  • Miloslav Studnička. Masožravé rostliny – Objekt badatelů, dobrodruhů a snílků. ISBN 80-200-1404-7.
  • David Švarc. Masožravé rostliny. ISBN 80-7323-035-6.
  • Kamil Pásek. Masožravé rostliny – Podrobný návod na pěstování. ISBN 80-247-1249-0.
  • Miloslav Studnička, Jan Franta, Martin Spousta. Masožravé rostliny – sborník článků pro časopis Živa 1980–2004. ISBN 978-80-903977-0-5.

 

Odkazy na další stránky s masožravou tématikou